First Day
Na tento den jsem se těšil už několik měsíců možná i roků. Byl to pátek a celkem normální den až do té chvíle, kdy u nás zastavil zelený (možná i trochu šedý) Renault Espace a v něm Pájin ,Šprgola a Iva. Všichni šťastní, protože se razí na hory do Itálie. Po„ malém návratu do Vícenic“ už nám nic nebránilo vyrazit směrem na Brno, kde se udělala odchodní zastávka v mini marketu Schoping - park. A jak už je známo že Pájin je závislý na mnoha věcech tak nemohla chybět zastávka u Mc - Donaldu pro pár jedovatých ‚‚čízů‘‘. Po tomto zpestření se už valilo do Olomouce na Šprgolovy koleje za dalšími účastníky zájezdu. Zde už na nás čekal Roman a Katka. Po rychlém vyřešení nepatrných problémů se vyrazilo k bodu startu což byly Žižkovy kasárna. Tady po krátkém čekání dorazila krásna dvouposchoďová Scanie s vozíkem na naše lyže. Je čtvrt na sedm a jede se. Než se dojelo do Brna, mizí jedna láhev výborného domácího vína od Ivy a začíná se s další. Povinná zastávka je na Hatích, kde se doplňují flaškové zásoby. A asi tak do páté hodiny ranní si toho moc nepamatuji.
Porto day.
Tento den pro mě začíná kolem sedmé hodiny ranní, kdy přes přejezd Pasu Rolle v 1900 metrech nad mořem se v jedné serpentýně seká bus a já a další musíme posouvat náš vozíček, abychom mohli pokračovat v cestě dal. Po asi hodince se před námi objevuje krásné údolíčko a městečko San Martino de Casteroza. A to je konečně konec 14 hodinové cesty. Po krátkém ubytování v pokojích a převléknutí do lyžařského se vyjíždí lyžovat. Jedeme opět busem ale teď už jenom kousek pod lanovku. První lanovkou to bereme až nahoru a potom stále dolů. A je to tady prostě krásně krásné, výhledy krásné, počasí krásné, lyžařky krásné a sníh taky krásný (a krásná je moje jízda …), no prostě vše super a boží. Ted už se jezdi jen nahoru a dolu a dáváme si jednu točku za druhou. Po malém obědě si užíváme ještě více a více krás lyžování. Sluníčko pálí a pálí, já začínám rudnout. Pájin večer naznal po pár sklenkách, že vypadám jako chlupaté rajče. Odpolední lyžovačku zakončujeme svařákovou smrští. Po příjezdu do hotelu se pádí na nákup a jednoznačně to u nás vyhrávají sýry a portské víno. Pájin si s velkou radostí koupil výborný TVRDÝ sýr, že ho nedokázal ani sníst. Po mírné večeři se jde pařit dolů do hotelu Dáváme dvě Holby a pro velký úspěch se vracíme zpět na pokoj k výbornému portském. Teď už ani nevím kolik flašek se ho vypilo ale srandy bylo hodně a tance ještě víc ( Pájinovi a moje taneční kreace možná uvidíte v některém „ našem vašem“ příštím klipu ).
Ruman birthday
Ach ta opilcova rána. Po včerejším večírku mám hlavu jak nafouknutý kopačák a Havel se Sobolem si do něj kopají. Ale přece nepřijdeme o tak krásný den na sjezdovkách jen kvůli bolesti hlavy a tak v devět stepujeme před autobusem a těšíme se na svah. Je neděle a z kopců už se stahuji lidé, ale někdo přece jen zůstává a to češi. A je to stejný koloběh jak včera opět sluníčko a my lítáme nahoru a dolů. Jen ještě přidáváme točení na kameru a fotografování. Prostě si užíváme hor. Pod kopcem v naší oblíbené hospůdce opět dáváme blíže nespecifikované množství hot wine (svařák ). A jsou čtyři odpoledne. Končíme ale nám to neva protože Roman (Ruman) má narozeniny. On je tedy dnes nemá, má je až zítra ale dnes je oslava. A jak už známo narozeninová oslava bez překvapení to snad ani není nejde. A tak Katka po výborné večeři, kterou také uvařila, si jde lehnout (tvořit dort pro Romana) a našim převelice těžkým úkolem je ho udržet u nás na pokoji. No a dobrá věc se zdařila dort je hotov, na něm krásných, kulatých 25 svíček (nápis 25 moc přečíst nešel). Potom se už jen paří, výborná finská vodka a nějaké další dobrůtky. A já usínám s pocitem ach takové narozeniny bych chtěl také. PS – Roman dostal seskok padákem, už se všichni těšíme, jak se rozplácne.
For ever
Ráno začíná polévkou, kterou bravurně zvládá Iva každé ráno. No a potom se jde na to. Co vám mám popisovat. Pajin lítá, Šprgola lítá, Roman lítá, já padám a holky lyžují. Kolem poledního už začíná hladem padat i Pájin a tak se jde na oběd. Já si dávám třetí druh těstovin ve třech dnech, přicházím na to, že chci být taliánem. Oběd je vždy nejhezčí u Pájina, protože jeho dezert vždy krásně kontrastuje s ostatním jidlem. Dává si vždy výborné jahody. Po takovém odpočinku už začínám lyžovat i já. Jediné co každého mrzí je to, že nestíháme výborný svařák, protože nám zavřeli před nosem. No a večer no můžete si tipnout, jak to asi dopadlo. Dali jsme si pizzu a potom klasika na hotelu s portským.
Last day
A je to tady, poslední den. Po rychlém, ale důsledném úklidu se opět scházíme před busem, jedeme si ještě zalyžovat. No jaké asi bylo počasí, prostě překrásné a jaké byly sjezdovky, úplně prázdné. Řeknu vám, takhle si představuji ráj na zemi. No, a abych vás už více neprudil, tak budu tento článek končit, protože po tomto lyžování už byla jen cesta domů. Myslím si, že nemá cenu jí popisovat, protože byla zas strašná, ale alkohol ji trošinku zlepšil. No a doufám, že se příště uvidíme na svahu nebo na něčem stejně božíííím.