Jeden kamarád (Roman Veškrna) nám prozradil, že existuje jeden extrém, který je opravdu zajímavý už jen ve svém názvu, jmenuje se 5 Beskydských vrcholů. Za úkol bylo projít trasu od startu do cíle v nějakém časovém limitu (asi 35 hodin), projít 5 kontrol, které byli na 5-ti vrcholcích hor + poslední šestý byl v cíli. Předem trasa známá nebyla, postupně se závodníci dozvídali vždy až na vrcholku, kam mají jít na další… No a tam jsme samozřejmě nemhli chybět… Příprava drátovny na takovýto závod probíhal už od středy (startovalo se v pátek 21.9.2007 ve 22:00 v Malenovicích), kdy jsme šli na pivko probrat taktiku a ještě vyřešit nějaké organizační záležitosti, jako je doba odjezdu, trasa, vybavení a další. No na poradě jsme toho stihli v podstatě hodně, ale zapomněli jsme že před takovým závodem je dobré odpočívat a spát a naspat pár hodin… no a dopadlo to tak, že jsme šli domů sice brzy, ale brzy ráno… No a další den, tedy ve čtvrtek, jsme měli odjíždět… Říkali jsme si že pojedeme-li den předem, tak včas dorazíme na místo, odreagujem se po náročném večeru a dáme se dohromady. A tak jsme vyrazili. Někteří ovšem měli problém vlak stihnout, ale podařilo se. Cesta byla vcelku fajn, pohodlí českých vlaků nemusím myslím vůbec komentovat a jejich kapacitu také ne, jen doplním že jsme z Brna do Hranic na Moravě stáli, takže nohy jsme nenechali odpočívat, nýbrž je namáhali… No nic, řekli jsme si a aby se pořádně prokrvovali dali jsme si panáčka Rumu. Zmíněný Rum jsme měli na závod, kdyby nám byla zima nebo na podobné těžkosti… V Hranicích jsme přestoupili na vlak do Frýdlantu nad Ostravicí. No ona to byla teda lokálka. Po příjezdu do Frýdlantu jsme měli chvíli čas, než nám jel autobus do Malenovic, které byly vzdálený pouhých 3,5km, tak jsme si šli sednout do hospůdky přímo na autobusovém nádraží. Sedli jsme si přímo k oknu, abychom ho viděli až pojede a to se také stalo. Pivo dalo pivo a opravdu jsme viděli jak autobus jede a jen jsme mu zamávali, protože nám pivko zachutnalo a ještě jsme si chtěli dát další… No autobus odjížděl 22:22 a zhruba deset minut po odjezdu autobusu nám přišel číšník říct, že za chvilku zavírají. Takže jsme na něj koukali, že hospoda jako tato může tak brzy zavírat. Přišlo nám, že to tam vcelku žilo… Jako hudební skupina sloužil místní jukebox z kterého vyřvávali klasické songy od již méně klasické skupiny, která tyto songy předělala – Morčata na útěku. Takže písně s texty jako ‚‚…moje milá kakala, ahááá….‘‘ zněly celou dobu. Asi je pouštěl jeden rocker, který v té hospodě popíjel, celý v koženém, s dlouhými černými vlasy a velkými černými brýlemi se stylu Aleše Brichty. No a nám po zaplacení útraty nezbývalo nic jiného než jít pěšky. A tak se také stalo, šli jsme pěšky do nejbližší hospůdky, kde jsme dlouho nevydrželi a šli do blízkého Tipsportu (hospoda, kde lze sledovat sportovní utkání). Tam se ovšem děly věcy. Z Tipsportu jsme do blízkých Malenovic odjížděli taxíkem opět brzy ráno a naprosto bez peněz, jediný Béďa měl nějaké peníze, naštěstí pro nás, na účtu. Taxikář zřejmě nevěděl kde nás vysadit, pač jsme mu řekli že ať nás vyhodí někde v Malenovicích v lese. To už jsme stáli někde na konci ničeho, kde jsme v životě nebyli, tma byla a my se vydali hledat místo na spaní. Nějaké nístečko jsme v naprosté tmě našli a uložili se k spánku. Já (Kotel) s Béďou jsme si postavili stan, kdyby náhodou pršelo a Pájin měl celtu. V noci mě Pájin probudil, když jsem otevřel oči, zahlédl jsem jeho siluetu u mých noh a sledoval proč mi je zvedá a neustále tlačí na stranu (připomínám že usínal venku). V tom je pustil a vyjekl: ‚‚…ku..a co tady dělám!!‘‘ a vylezl ze stanu ven. Když jsem se ho ráno ptal co to mělo znamenat, nebyl si schopen toto počínání rozumně vysvětlit a tím pádem ani mě… ale nakonec asi prý šel v noci na záchod a pak se automaticky vracel do stanu. Hledal spacák a dělal si místo, až mu docvaklo že spí venku. Hned po ránu jsme koukali že jsme spali v nějaké chatové oblasti u lesa na louce a sledovali krásnou krajinu kolem. Ještě jsme měli spoustu humoru. Najedli jsme se, proběhla nějaká cigaretka a uložili se ještě k spánku abychom dospali to co zameškali. Bohužel jsme věděli, že se to již dohnat nedá, ale zkusili jsme to… Po probuzení jsme se přebalili umyli a sbalili a vyrazili na zápis na extrém, který byl v pátek odpoledne od 16:00 do 21:00. No jenže jsme netušili, že nenajdem cestu zpět… nikdo si ji napamatoval. Až jsme se museli zeptat a trefili. Jenže ještě než jsme došli na zápis potkali hospodu, no a jelikož jsme tam měli mít gulášek, usadili jsme se a dali nějaké to pivko, dvě, tři… Přišel Kuba Hradil, který nám popisoval svoji cestu, kde si po internetu našel skupinku lidí, se kterými cestoval z Prahy na onen závod, aby měl skupinovou slevu. Jejich názvy týmů Malá kytara, Velká kytara, Ještě větší kytara a Bongo bez kytary byli velmi zajímavé. Jinak supr lidičky a tímto je jménem drátovny zdravíme. Postupně jsme se šli zapisovat na závod a pak zase sedli do hospůdky na gulášek a pivko. Všichni závodníci popíjeli čaj a limonádu a od našeho stolu se zvedal dým a pilo se pivo… No museli si o nás myslet, že jsme tam naprosto omylem, ale to nebyla vůbec pravda. Na startu jsme vyslechli instrukce a v deset hodin začal závod. Závod odstartoval ve 22:OO časovkou do prvního bodu, kterou jsme splnili a dověděli se že druhý bod (první vrchol) je Smrk, kterému údajně někteří přezdívají Smrt a opravdu je toto přirovnání výstižné. Ale tento vrchol jsme zvládli někteří hůř a někteří lépe. Na vrcholku byl studený a silný vítr. Když jsme se dověděli další vrcholek Velká Stolová. Někteří volili cestu kousek po hřebenu (Vinetou a Macan), ale my jsme sešli kousek zpět a pak po údolí. Jestli to byla dobrá volba nejsem si jist, ale cesta byla pěkná. Kolem čtvrté ranní jsme dali krátkou pauzičku na kafé a polívku. Zhruba v 7:15 jsme došli po dlouhé asfaltové cestě, která se neustále klikatila do kopce až na vrchol. Tam následovala další krátká pauzička a už jsme mířili na další vrcholek Lysou Horu. Cesta z Velké Stolové dolů byla velmi náročná. Klesání po asfaltové cestě bylo velmi náročné na nohy a většina z nás byla sole úplně ‚‚odvařená‘‘. Jen Kuba celou cestu pospával a při chůzi klepal hůlkama a když se neozval zvuk hůlky o beton, tak se probral a posunul se od krajnice do středu a zase pospával. Občas jsme ho posunuli pro jistotu my, ale většinou to zvládal sám. Takže salší výborné využití jinak vynikajícího výmyslu jménem hůlky. Pod kopcem na Čeladné jsme dali pauzičku a vydali se dále opět po asfaltové cestě pod Lysou Horu. Způsob chůze po této cestě se nedala nazvat ani chůzí. Bylo to něco mezi kulháním a plížením. No přímo pod Lysou Horou jsme si sedli na kofolu a připravili jsme se na velký výstup. Při odchodu jsme potkali skupinku, která výstup po shlédnutí hory vzdala, ale nás to neodradilo a vzhledem k nedostatku času jsme nasadili tempo protože 8,5km do kopce není jen tak. No a také nebylo… rychlost se snižovala a snižovala až jsme skoro stáli, ale bojovali jsme a vzhledem k naší rychlosti jsme zvolili taktiku nejít po cestě nýbrž přímo do stráně vzhůru. A že to byla stráň jak se patří a v nohách byl cítit každý krok. Sice nás už skoro u vrcholku předbíhali i důchodci a přiblble se usmívali, ale nevnímali jsme to… S pocitem vítězství jsme se doškrábali na horu a to už jme věděli, že to bude naše konečná. Sedli jsme si na pivko, jídlo a cigaretku a rozjímali snad tři hodiny. Mysleli jsme že to nejhorší máme již za sebou, ale pravda byla opakem. Ještě jsme museli sestoupat do výchozího bodu a to bylo přes 7km z kopce. Nekonečné klesání doplněné výčtem sprostých slov z našich úst a krásný západ již byl závěrem našeho závodu nejen z Beskydskými kopci, ale také s bolestmi, psychikou a únavou. Do cíle jsme došli opravdu ‚‚hotovi‘‘ . Proto jsme se šli posilnit na jedno pivko a hurá na kutě. Chtěli jsme stávat ráno a jet co nejdříve domů a to se nám povedlo. Našli jsme Vinetoua mezi spoustou spících a šli na vlak. Cestou nakoupili pár pivek aby cesta lépe ubíhala. Domů jsme dorazili a v pořádku a s pocitem osobního vítězství. Myslím že jsme splnili své představy. Tímto zdravím všechny účastníky a organizátory. Výborný závod, organizace a prostředí… Takže znovu někdy na nějaké takové akci nebo znovu příští rok na tomto super závodě. Zdraví vás drátovna ahoooooj Výsledky:zde